Tenerife, 30 října, sobota
První policisté přijeli po moři. Ani nenadělali moc rozruch. Přistáli se člunem na pláži, zkontrolovali kdo jsme a začali se zabývat naším nálezem. Pak jsme uslyšeli vysoko nad našimi hlavami další hlasy. Zřejmě jiní policisté zkoumali situaci shora. Pak přijel další člun. Z něj vystoupil kapitán Rodríguez a Jan Broum. Kapitán nás kývnutím pozdravil, pak oba zašli za igelitové pásky, kterými jeho kolegové ohraničili místo nálezu těla. Slunce už začalo hřát. Asi za pět minut vyšel zpoza skály Jan Broum, zastavil se, pak mě poznal a vydal se směrem k nám.
„Nemáte cigaretu? Totiž promiňte, dobrý den.“ Mluvil česky a Markus češtině moc nerozumí, takže jen pokrčil rameny a pokýval směrem ke mně.
„My nekouříme,“ odpověděla jsem.
„Já vlastně taky ne,“ řekl Jan Broum.“Vy jste ho našli?“ Přikývla jsem. „Vůbec nechápu kde se tady ten idiot vzal. Vy to tu znáte?“
Zase jsem přikývla. „Bydlíme asi kilometr odsud.“
„A tam nahoře je co?“
„Já přesně nevím, asi silnice,“ řekla jsem. „Markusi už jsi si vzpomněl, co je nad námi?“ Podíval se na mne jakoby myslel na něco jiného a pak řekl: „Silnice z Puerta a nad ní je zase skála. Možná je nad námi odpočívadlo nebo vyhlídka, ale jistý si tím nejsem.“ Protože mladík jak se mi zdálo našemu rozhovoru nerozuměl, přeložila jsem mu Markusova slova.
V tom okamžiku k nám přišel kapitán Rodríguez. „Budu muset zase využít vašich služeb madam. Když dovolíte, napřed si promluvím tady s pánem. Mohli bychom jít tady kousek stranou.“ Vysílačka v jeho kapse vydala křaplavý zvuk. „Promiňte,“ řekl a poodešel kousek dál. Ve vysílačce kterou už držel v ruce opět zachrastilo. Kapitán do ní něco řekl a zvrátil hlavu dozadu, jakoby bylo možné dohlédnout až nahoru odkud mrtvý spadl. Pak do vysílačky cosi řekl, ale nebylo mu rozumět, zvedal se vítr a slova se ztrácela ve vzduchu. Všimla jsem si, že zatímco já i Jan Broum pozorně sledujeme kapitána, Markus se usadil na kameni a očividně byl duchem nepřítomen. Zřejmě zanalyzoval situaci, usoudil že já se zrovna teď nezhroutím ani nebudu zvracet, tudíž ho nepotřebuju a začal řešit nějaký jiný problém. Nejspíš se v duchu vrátil k tomu telefonátu, který měl než jsme našli to tělo.
Kapitán vrátil vysílačku do kapsy a vrátil se k nám. „Můžeme začít?“zeptal se a aniž by čekal na odpověď pokračoval: „Přeložte prosím panu Br..,“ no víte jak se jmenuje, zda identifikoval tělo.“
Přeložila jsem a mladík bez váhání odpověděl: „Jo, je to Jirka, v obličeji je k poznání a taky má stejný boty a kalhoty.“ Odmlčel se, ale než jsem stačila jeho slova přeložit mluvil dál: „Ale pořád nechápu, kde se tady vzal, co tu hledal.“ Přetlumočila jsem kapitánovi mladíkova slova, ten pokýval hlavou.
„Od kdy jste toho mrtvého pohřešovali?“ zeptal se kapitán. Přeložila jsem otázku a Jan Broum odpověděl: „Od včerejška od večera, když nepřišel ani ráno, tak jsme to ohlásili.“
„Zeptejte se ho,“ řekl kapitán, „zda měli nějaký zvláštní důvod, to zmizení ohlásit. Jak mohli vědět, že se třeba nezapomněl u nějaké slečny.“
Tento web je „Printer friendly“„Řekněte panu kapitánovi, že žádný zvláštní důvod jsme neměli, jsme prostě vzorní občané.“
„To mu mám fakt říct, jo?“ zeptala jsem se mladíka.
„Co by ne,“ odvětil. Než jsem ale tak stačila učinit, zavolal na kapitána jeden z policistů kteří se stále ještě pohybovali v okolí nálezu těla. Kapitán se otočil a vykročil směrem ke kolegům.
„Odkdy jste tedy pana Voznicu postrádali?“ zeptala jsem se mladíka. „Včera večer jsme byli na pivu ve městě, Jirka se zvedl, mysleli jsme že jde na záchod nebo co, ale pak už se nevrátil. U něho to ale nebylo nic neobvyklýho, že se někam ztratil. Navíc už byl dost ožralej. Ale ani noci se nevrátil a ráno, když jsme chtěli už chtěli vyjet, taky nebyl doma, teda v hotelu. My bychom to normálně nechali bejt, já jsem myslel, že třeba někde sbalil nějakou ženskou nebo tak. Ale Blanka si nedala říct. Blbla, že se mu něco stalo a že musíme zavolat policajty. No tak jsme je zavolali. Už jsme byli na cestě na Medáno, když volal ten kapitán, že ho možná našli. Bylo to teda dost rychlý. Ale je mi to furt divný, co tady dělal.“
„Třeba sem nějak dojel, plácla jsem.
„Hm..Třeba vlakem.“ ušklíbl se. „I když nejspíš máte pravdu, z nebe asi nespadl. Třeba si někoho stopnul, ale pak jak byl ožralej začal dělat v autě bordel. Oni ho vysadili, byla tma. Jirka byl jak dělo, ztratil orientaci a tak spadnul.“
„To zní to docela pravděpodobně,“ řekla jsem. „Ale mám takový pocit, že policii bude poněkud divné, že mají během pěti dnů v jednom hotelu dva mrtvé hosty.“
„Myslíte že v tom budou hledat souvislosti? To mě teda nenapadlo. Jirka se s tou holkou sice znal, ale nevím, že by spolu něco měli. Nebo vy si myslíte, že Jirka o tom třeba něco věděl a tak musel zemřít, jo? No to je jak z blbý detektivky, to asi ne.“
Přerušil nás kapitán, který se k nám vrátil. Mimoděk jsem se podívala, co se děje za jeho zády. Dva uniformovaní muži nesli dlouhý černý igelitový pytel. Jednomu z nich vlna podrazila nohy, on zavrávoral a vykřikl, přiskočil k němu kolega a společně přehodili náklad přes lodní bok. Bylo slyšet, jak tělo žuchlo na palubu a nadávky jednoho z policistů kterého postříkala mořská voda.
„Zeptejte se ho, jestli se chce vrátit touhle lodí, já pojedu až později,“ vybídl mě kapitán. „A taky mu řekněte, že musí odpoledne zajít na stanici, sepsat protokol. I když to zatím vypadá, že to byla jen nešťastná náhoda.“
„Já bych se raději vrátil jinou lodí, jestli to půjde,“ řekl mladík dřív, než jsem stačila kapitánova slova přeložit.
„Můžete se s námi vrátit pěšky do La Santy a potom autobusem do Puerta nebo když nepojede autobus, tak vás tam hodím autem,“ řekla jsem Janu Broumovi.
„To by bylo fajn.“
„Pane kapitáne,“ obrátila jsem se na policistu, „můžeme už taky jít nebo co bude?“
„Můžete, ale potřeboval bych se ještě na něco zeptat, ještě před tím, než to sepíšeme na stanici. I vašeho manžela prosím,“ pokračoval německy.
„Markusi, můžeš na chvilku?“ zavolala jsem na manžela.
Mladík zůstal opodál, dřepnul si do písku, sbíral malé kamínky okolo sebe a házel je do moře.
Vydala Moravská Bastei MOBA, 2004.
Žádejte u svých knihkupců, v hypermarketech Tesco a Hypernova nebo na www.mobaknihy.cz a www.vltava.cz