Známý architekt Césare Manrique, rodák z Lanzarote se šťastným řízením osudu vrátil na svůj ostrov v 60. letech, tedy právě v době, kdy začalo být jasné, že největším finančním přínosem pro ostrov by mohla být turistika.
Když Manrique uviděl, jako podobu na sebe vzal turistický ruch na Gran Canaria a Tenerife s jejich betonovými kolosy hotelů, řekl si, že si svůj rodný ostrov zohyzdit nenechá. A měl to štěstí, že jeho vizi byl nakloněn jeho spolužák, tehdejší prezident ostrovní vlády José Ramírez Cerdá, který se postaral o peníze na realizaci projektu.
Svou koncepcí tak mohl Marique položit základy "ostrovního urbanismu", který se v menší míře přenesl i na ostatní Kanárské ostrovy. Manriqueho vize architektury a fascinace přírodou Lanzarote je nejvíce zřetelná v jeho vlastním domě, ve kterém bylo po jeho smrti v roce 1992 zřízeno muzeum. Bohužel již v 80 letech po výměně vládní garnitury docházelo k výstavbě výškový budov na Lanzarote a po Manriqueho smrti začal nekontrolovaný stavební boom podobně jako na Gran Canarii a Tenerife.
Tento web je „Printer friendly“Ale stále je ještě na tváři ostrova zřetelně patrný Manriqueho rukopis. Doufejme, že tomu tak bude i nadále.
Návštěvu architektova vlastního domu ve vesnici Tahiche mohu doporučit i lidem, kteří nejsou zrovna velkými obdivovateli moderní architektury. Jedná se totiž o opravdu mimořádnou stavbu, jejíž charakter je dán především tím, že dům je zasazen do lávového pole a využívá jako obytných prostor také pět lávových bublin. Těžko jinde na světě uvidíte něco podobného.
